15.5.2010 Černé zlato 2 - Vendetta (Velké Poříčí u Hronova)
Dne 15.5.2010 jsem se vydal na akci s názvem Černé zlato 2 -Vendeta. Jednalo se již o druhý ročník.
Akce se uskutečnila ve Velkém Poříčí u Hronova. Tentokrát se mnou jel kolega, který s airoftem chce začít. Jeho úkol byl jednoduchý a to pořídit fotografie a natočit nějaké video z průběhu akce.
Operační čas 7.00 - Odjezd směr Jilemnice, Vrchlabí, Trutnov, Hronov
Operační čas 9.15 - Příjezd na místo srazu u vlakového nádraží ve Velkém Poříčí
Následovala příprava k akci a po nějaké době i odchod na briefing.
Briefing se uskutečnil na okraji operačního prostoru. Účastníci byli seznámeni se scénářem, s úkoly a byly obsazeny pozice zdravotník, pyrotechnik a velitel u jednotlivých stran. Strany byly dvě. Teroristé s červenou páskou na paži a U.S. 10. horská byla označena barvou modrou.
Po briefingu jsme se přesunuli na louku, kde naše strana (modří) byla rozdělena na tři skupiny a to podle předem vylosovaných písmen která označovala místo seskoku a tedy začátku akce.
Operace začala. Naše skupina se vydala loukou k okraji lesa a pomalu postupovala do svahu. Po chvilce se připojila ke druhé skupině a obě skupiny se vydaly k místu, kde na nás čekalo splnění úkolu. Pomalu jsme postupovali v rojnici, když došlo k prvnímu kontaktu s nepřítelem.
Probili jsme se na místo, kde bylo nutné splnit úkol. Vím jen, že se jednalo o nějaké vyřešení rovnice. Já jsem se ujal krytí. Po chvilce se ve svahu pod námi objevil nepřítel. Při snaze o přesun na místo odkud bych nepřítele viděl jsem dostal dávku. Uplně jsem zapoměl, že podle pravidel zde byla možnost počkat na medika, který by mě ošetřil a já se opět mohl zapojit do boje. Zvedl jsem se a odešel jsem cca 100m od bojů tak, jak bylo psáno v pravidlech. Tímto jsem si pěkně zavařil.
Když přišel čas k "respawnu" byl jsem v dané oblasti sám. Mapa na začátku akce nestačila pro všechny, takže jsem se ocitl bez jakékoliv možnosti na rozumnou orientaci. A náš tým v nedohlednu. Pomalu jsem co nejtišeji postupoval lesem. Když tu jsem mezi stromy na protějším svahu zahlédl přeběhnout postavu. Zaskočila za strom a já jen nehnutě z poza pařezu sledoval protější svah a horizont. Další postava. Tohle nevypadalo vůbec dobře. Zůstal jsem ležet a čekal co se bude dít. Nic. Pomalu jsem se začal plížit dolů z kopce a stále hledal místa kde bych se mohl v případě zpozorování krýt. Při přebíhání za veký pařez jsem byl zpozorován. Ani jsem se kněmu nestačil dostat. Když padly výstřely tak jsem padl k zemi a rychle se odplazil za zmíněný pařez. Nehnutě jsem ležel a snažil jsem se lokalizovat nepřitele. V tom se v místech odkud šla střelba pohnula za stromem postava. Vykukovala zpoza stromu. Zdála se být jako snadný cíl, avšak vzdálenost, která mezi námi byla snižovala šanci zásahu. Navíc jsem se nacházel ve svahu pod nepřítelem. Zamířil jsem a vypálil několik dávek. Nevím zda jsem zasáhl nebo to jen nepřítel nepřiznal. Po mé střelbě již nepřítel věděl kde se nacházím. Jen jsem viděl jak se přibližně pět "teroristů" srocuje a pálí na moji pozici. Kuličky létaly vzduchem a já ležel za pařezem bez možnosti se jakkoliv pohnout natož se přemístit. Jedna z kuliček narazila do mé zbraně. Přestože zásah do zbraně byl považován za neplatný, přiznal jsemzásah a přesunul jsem se. Posadil jsem se a zapálil si. Při této příležitosti jsem si vytvořil maskování na helmě za použití vegetace. Ta se mi po opětovném respawnu hodila.
Prodíral jsem se zarostlou mýtinou. Po chvilce postupu se přede mnou objevila skupina. Ať jsem koukal jak jsem koukal, nemohl jsem rozpoznat, ke které straně patří. Seděl jsem skryt a vyčkával. Když se přiblížili, tak jsem rozpoznal modrou pásku. Konečně naši. Zasyčel jsem jako had abych na sebe upoutal pozornost. Jeden ze skupiny mě zahlédl a vypadal velice nejistě. Jen jsem doufal, že nesputí palbu. Zvedl jsem ruku, aby byla vidět modrá páska. Tak jsem se opět připojil ke svým.
Následovalo setrvávání na pozicích, bránění cesty a odrážení útoků nepřítele, který se nás snažil všemožně obejít. To se již schylovalo ke konci akce.
Během posledního útoku na naše pozice zazněl rozkaz velitele,aby se někteří z nás přesunuli na levou stranu. Tento přesun byl pro mě posledním, co jsem během akce vykonal. Při zalehnutí za strom jsem dostal dávku. Medik byl na místě za chvilku. Během ošetření jsem přemýšlel co udělám jako první. Byl jsem na místě, na které měl nepřítel dobrý výhled a já byl pro něj snadným terčem. Ihned po ošetření jsem se pokusil o překulení se za strom. Jen jsem se pohnul, tak přilétla kulka přímo do brýlí. Tím pro mě akce skončila.
Rekapitulace:
Teď již vím,že na příští akci s sebou beru i buzolu, případně mapu. Navigace v mobilním telefonu mi byla absolutně k ničemu.
Takto vypadala mapa operačního prostoru.Tuto mapu jsem dostal po mém opětovném nalezení jednotky. To jsem ji už nepotřeboval.
Kratší verze videa
Zde je slyšet jak fungovalo naše velení. NA JEDNIČKU
Věechny fotografie pořízené během akce je možno stáhnout na:
http://ulozto.cz/4845212/cerne-zlato-2.zip
